Koss Porta Pro Wireless 2.0 – Návrat legendy? (Recenze)

Na světě je jen málo sluchátek, která by znala tolik lidí, jako jsou Koss Porta Pro. Ta tu jsou s námi již od roku 1984, což je o tři roky více, než kolik je mojí maličkosti.

Zaslouží si ale legendární status? Zarytí audiofilové vám nejspíše řeknou, že rozhodně ne, realita se ale možná má jinak. Dnes se na nejnovější bezdrátovou verzi podíváme optikou běžného uživatele a nadšence do sluchátek – bez audiofilských předsudků.

Tvar a design

9/10

Zpracování

6,5/10

Kvalita zvuku

7,5/10

Funkce

4/10

od 2 499 Kč

Balení

Balení sluchátek prošlo v průběhu let znatelnou proměnou. Pryč jsou doby, kdy byla vystavena v průhledném plastovém výlisku, místo toho je dnes najdeme úhledně složené v malé papírové krabičce.

Změnou k lepšímu prošlo i příslušenství – původní sáček z umělé kůže nahradilo pevné pouzdro na zip, ke kterému se přidal nabíjecí kabel USB-A na USB-C spolu s kabelem pro poslech, USB-C na 3,5mm Jack.

Mrzí mě však, že se výrobce neodhodlal přidat i náhradní molitanové náušníky, které jsou bohužel náchylné k rychlému opotřebení. Ačkoliv jejich případné dokoupení není nákladné, přece jen by se jednalo o velmi vstřícný krok.

V balení pak samozřejmě najdeme i návod, který je zpracován obrázkově, a tedy je příkladně jednoduchý a srozumitelný pro každého uživatele.

Design a zpracování

Koss Porta Pro jsou naprosto nezaměnitelná svým vzhledem a v průběhu let se kupodivu ani moc firem nesnažilo design kopírovat. Jejich industriální vzhled je skvělou ukázkou toho, že dobrý design zkrátka nikdy nezestárne, nehledě na to, z jaké doby je.

Takových příkladů je samozřejmě více, jmenovitě třeba Sennheiser HD600, Stax L700, Grado SR60 a několik dalších. Žádný z těchto modelů se však běžně nevyskytuje mimo studia nebo audiofilská doupata, zatímco Koss jsou známé všude, a to i mezi běžnými lidmi.

Kovové plaketky, holý kovový hlavový most a modré plastové doplňky jsou jednoduše ikonou ve světě sluchátek. Totéž platí i pro skládací konstrukci, díky které lze sluchátka složit a pohodlně je uložit do jakéhokoliv batohu nebo tašky.

Drobnou výtku si však zaslouží kvalita výroby kovového háčku, který se pro složení používá. Ten je totiž málo zahnutý a v protilehlém očku vůbec nedrží.

Dřívější modely jej měly zahnutý téměř o 180 stupňů, takže sluchátka držela perfektně složená sama o sobě, u těchto nových je však jen stěží zahnut do pravého úhlu, a skládací funkce tak bez manuálního ohnutí vlastně vůbec nefunguje.

Unikátní je rovněž konstrukce upevnění klece s měničem. Ta je usazena v plastovém kloubu s naprosto volným pohybem, který efektivně nahrazuje chybějící možnost nastavení odklonu mušlí.

Nad kloubem se pak nachází prvek „Comfort Zone“ – zajímavé a dnes již raritní řešení. Díky němu nesedí sluchátka Porta Pro pouze na uších, ale opírají se i o hlavu nad nimi.

Tato hybridní konstrukce nejenže zvyšuje komfort, ale především umožňuje regulovat přítlak. Segment s měničem lze totiž od ucha mírně odklonit a zaaretovat v jedné ze tří poloh. A musím se přiznat: nebýt této funkce, sluchátka bych nejspíše na hlavě déle než půl hodiny nesnesl.

Znalcům staršího modelu jistě neunikl netradiční hlavový most, který je tvořen dvěma samostatnými kovovými pásky, namísto jednoho, tato úprava ale není samoúčelná. 

Aby výrobce nemusel řešit vedení kabelu z jedné strany na druhou, rozdělením mostu vytvořil terminály pro pozitivní a negativní signál, který se vede do druhého měniče. Jedná se o poměrně elegantní a chytré řešení.

Kvalitu použitých plastů dostatečně prověřily desítky let výroby. Nejedná se o žádný luxusní plast s krásnou povrchovou úpravou, ale na druhou stranu dělá svou práci dostatečně dobře, abyste se o sluchátka nemuseli bát.

Podobně jsou na tom i kovové prvky hlavového mostu, které jsou vyrobeny z dostatečně pružné oceli, takže obavy o jejich poškození také nejsou na místě.

Spolehlivostí vyniká i kloub, který dle mých dlouholetých zkušeností nevykazuje žádné známky opotřebení. Celkově by se tak mohlo zdát, že jsou Koss Porta Pro takřka nezničitelná, to však není tak docela pravda. 

Bezdrátový model má ale v tomto jednu zásadní výhodu – postrádá kabely, které byly historicky nejčastějším bodem selhání. Pokud tedy pominu notoricky známou krátkou životnost molitanových náušníků, je bezdrátová verze skutečně časem prověřeným a odolným kusem sluchátek.

Veškeré ovládání obstarává trojice tlačítek umístěných za pravou mušlí, která slouží pro kompletní ovládání přehrávání, hlasitosti, zapnutí i párování. Díky dostatečným rozestupům a zřetelné hmatové odezvě je lze bez problému ovládat čistě po hmatu.

Funkční výbava sluchátek je natolik spartánská, že by stěží zaplnila samostatnou kapitolu. Podporují pouze Bluetooth 5.2, takže jim chybí funkce Multi-point pro souběžné připojení k více zařízením.

Z kodeků jsou podporovány pouze základní SBC a AAC a výčet funkcí pak doplňuje možnost poslechu přes dodávaný kabel a zabudovaný mikrofon, tím to ale v podstatě končí. Chybí jakákoliv doprovodná aplikace i aktivní potlačení hluku. 

U klasických drátových modelů Koss bych nyní vyzdvihl legendární doživotní záruku, kterou jsem sám v minulosti využil více než dvacetkrát. Bohužel, jak uvádí oficiální web výrobce, na bezdrátovou variantu se tato velkorysá služba nevztahuje. A to je citelná ztráta.

Kvalita zvuku

Dostáváme se k nejkontroverznější části recenze – zvuku. Ačkoliv mám bohaté zkušenosti i s násobně dražšími modely, rozhodně nepovažuji Porta Pro za zvukový přežitek, který by patřil do starého železa. Právě naopak, ve světě audia mají své pevné a zasloužené místo. 

Pro jejich správné hodnocení je však klíčové uvědomit si, z jaké doby pocházejí a k jakému účelu byla určena. Tento kontext je u sluchátek důležitý vždy, ale v případě Porta Pro to platí dvojnásob.

V době svého uvedení na trh v roce 1984 byla Porta Pro právem považována za Hi-Fi pro náročné posluchače. Jejich síla spočívala v něčem do té doby takřka neslučitelném. Dokázala zkombinovat silný, výrazný bas s přirozenou tonalitou a možnost vzít si tento zážitek ven s tehdy moderním Walkmanem. To v té době nenabízel žádný jiný výrobce.

Trh se dělil na velká domácí či studiová sluchátka a na podstatně hůře hrající přenosné modely, jako byly například Sony MDR-3L2. Ačkoliv se tato perspektiva může z dnešního pohledu zdát překonaná, právě v ní tkví klíč k pochopení jejich trvalého úspěchu.

A jak tedy Koss Porta Pro Wireless 2.0 hrají? Určitě nečekejte zmiňované Hi-Fi, tato doména se přesunula zcela mimo jejich dohled. Co však musím ocenit, je celková tonalita a přirozenost projevu. Otevřená konstrukce je prostě tou nejlepší volbou, ze které Koss výrazně těží. 

Vše, co má znít přirozeně, skutečně tak i zní. Nic nepůsobí dutě ani nevýrazně, není slyšet žádná nosová rezonance ani jiné neduhy, které by běžně rušily poslech. Zvukový tuning zůstává věrný tradičnímu stylu – basovým, teplým a kulatým tónům, které skvěle sedí na popovou hudbu.

Celkově je zvukový tuning navržen přesně pro účel, ke kterému sluchátka vznikla – pro nošení venku. Vím, že to může působit paradoxně, protože kdo by si ven bral otevřená sluchátka? Odpověď je samozřejmě individuální.

U otevřených modelů je nutné mírně přidat basy, protože ty se venku velmi rychle ztrácí. Zároveň jsou proto mírně potlačeny výšky, aby bylo možné poslouchat i při vyšší hlasitosti bez nepříjemného zkreslení. Tento přístup nemusí být vždy dobře pochopen, a pokud budete Porta Pro používat převážně doma, jejich ladění postrádá smysl.

Jakmile se však přesunete do ruchu města, rychle zjistíte, že právě tento tuning je přesně tím, co dokáže kompenzovat okolní hluk. U uzavřených sluchátek takové řešení není třeba, protože jejich konstrukce zvuk izoluje, ale u otevřených modelů je to naprosto zásadní rozdíl.

Otevřená konstrukce má však svou nevyhnutelnou daň: hudba proniká ven a okolní ruch zase dovnitř. Její hlavní výhodou je však dokonale přirozený a vzdušný zvukový projev, kterého uzavřené modely mohou jen stěží dosáhnout.

Zároveň najít pro Koss Porta Pro přímou alternativu je téměř nemožný úkol, žádný z velkých výrobců dnes nic podobného nenabízí. Z dob minulých vzpomínám na Sennheiser PX100-II. Ty však trpěly natolik vážnými konstrukčními nedostatky, že mi za ně sám výrobce vrátil peníze. 

Z moderní produkce lze zmínit snad jen okrajové modely jako Roseselsa Distant Mountain či Snowsky Wind Retro, jež jsou v podstatě moderními klony původních Sony MDR-3L2.

Vřele doporučuji stáhnout si aplikaci jako Wavelet pro Android či Equalizer APO pro Windows a nebát se pohrát si s ekvalizérem. Na první poslech se to totiž možná nezdá, ale 35mm měniče s titanovou vrstvou v sobě skrývají obrovský potenciál.

Jejich kvality jsou pouze maskovány specifickým továrním laděním a pomocí jednoduchých úprav z nich lze dostat skutečně skvělý a překvapivě detailní zvuk.

Basy

Basy jsou bezpochyby nejvýraznějším prvkem celého zvukového projevu. Mají příslovečný „kick“ a velký objem, byť jejich podání není zcela lineární. Síla se soustředí především do oblasti středobasů, zatímco frekvence pod 50 Hz znatelně slábnou.

Přesto je jejich struktura a detailnost překvapivě dobrá. Co se týče technické kvality basů, s velkým náskokem porazí jakákoli jiná On-Ear či Over-Ear sluchátka ve stejné cenové kategorii.

Když vezmu v úvahu, jaký tlak a kvalitu dokáží tato malá otevřená sluchátka vyprodukovat, je výsledek obdivuhodný a konkurenci nachází snad jen ve světě IEM sluchátek.

Pokud nějaký hudební žánr těmto sluchátkům vyloženě sedí, je to elektronická hudba ve stylu The Prodigy. Ve skladbě „Breathe“ se line výrazná basová linka, která dynamicky mění fázi a dodává nahrávce hutný základ. Právě zde Porta Pro naprosto září. Bas je plný, energický a přináší přesně tu diskotékovou atmosféru, kterou od takové hudby očekáváte.

Na druhé straně spektra stojí například kontrabas v klasice „Golden Brown“ od The Stranglers. Ačkoliv má i zde dobrou texturu, jeho projev je až příliš dominantní a nepříjemně zasahuje do ostatních nástrojů, čímž narušuje celkovou harmonii. Basy jsou tak paradoxně největší předností i největší slabinou těchto sluchátek.

Středy

Středy jsou mírně ovlivněny přesahem basů, což jim dodává na hutnosti, avšak zároveň je činí poněkud zastřenějšími, než by bylo ideální. Jejich klíčovou předností však zůstává přirozenost, která tento nedostatek do značné míry kompenzuje.

Nástroje jako piano jsou podány věrně – sice s kulatějším charakterem, ale s dobrou strukturou a příjemným dopadem. Například ve skladbě „Early Summer“ od Ryo Fukui zní piano lehce, a přesto naléhavě, s obdivuhodným prokreslením. Jen škoda, že dominantnější kontrabas občas bojuje s klavírem o místo na pomyslném pódiu.

Hlasový projev je další silnou stránkou. Ve skladbě „Vesoul“ je fantastický šansoniér Jacques Brel jasnou hvězdou nahrávky a jeho zpěv je vykreslen s patřičnou pozorností. Postrádá sice jiskru nejvyšších frekvencí, to je však dáno celkovým laděním výšek. 

Samotný zpěvákův hlas je ale podán velmi přirozeně a bez rušivých zabarvení, za což vděčí nejen vyváženému průběhu středových frekvencí, ale také otevřené konstrukci sluchátek.

Výšky

Výškové pásmo je pravděpodobně nejkontroverznějším aspektem Porta Pro a důvodem, proč je mnozí posluchači zavrhují. Jejich projev je totiž záměrně utlumený, s výrazným propadem v oblasti okolo 4000 Hz, což nevyhnutelně vede ke ztrátě jemnějších detailů v nahrávkách.

Nejde však o chybu, ale o zcela vědomý záměr výrobce. Důvod je prostý, toto ladění umožňuje dlouhodobý a hlasitý poslech bez únavy, jelikož eliminuje ostré a potenciálně nepříjemné špičky.

I přes tento útlum si však výšky zachovávají velmi přirozenou tonalitu a překvapivě dobrou technickou úroveň. Problémem tedy není jejich charakter, ale spíše celková kvantita, která je pro běžný kritický poslech nižší, než by bylo záhodno.

Tento specifický tuning se nejlépe projeví na konkrétních příkladech. Ve skladbě „Oxygene, Pt. 2“ od Jean-Michel Jarre, která je plná drobných elektronických nuancí, se mnoho detailů ve výškách bohužel ztrácí a jejich potenciál zůstává nevyužitý.

Naopak ženským vokálům toto ladění svědčí. Hlas zpěvačky Eivør ve skladbě „Í Tokuni“ zní čistě a přirozeně, s dobře čitelným rozsahem i naléhavostí. Její projev je v celkovém mixu posazen přesně tam, kde má být – v centru pozornosti, jako středobod nahrávky.

Baterie a výdrž

Výrobce sluchátka osadil baterií s kapacitou 100 mAh, která má dle oficiálních údajů zajistit až 20 hodin poslechu. Potěší, že se nejedná o přehnaný marketingový slib a tuto hodnotu mohu z reálného testování potvrdit. Vzhledem k nízké hmotnosti pouhých 80 gramů jde o velmi solidní výsledek.

Samotné nabíjení probíhá skrze moderní a dnes již všudypřítomný konektor USB-C. Jedinou, avšak citelnou nevýhodou je nemožnost poslechu během dobíjení – po připojení kabelu se sluchátka automaticky vypnou.

Závěrečné zhodnocení

Koss Porta Pro Wireless 2.0 jsou svým zvukem prakticky totožná s originálem, který spatřil světlo světa před 40 lety, a neztratila nic ze svého kouzla. Kdo hledá vyrovnaný a neutrální zvuk, bude z nich zklamaný.

Pokud ale chcete do svého života přidat trochu zábavného „old-school“ zvuku, jsou Porta Pro stále relevantní. Jejich přirozený projev je prostě fajn, i když je plný záměrných chyb.

Zlé jazyky budou tvrdit, že se jejich koupě nevyplatí, ale tomu bych oponoval. Záleží čistě na tom, co hledáte. Ano, drátová IEM sluchátka ve stejné ceně je ve kvalitě zvuku doslova rozcupují na kousky.

Mějte ale na paměti, že se jedná o otevřená On-Ear sluchátka, která se nehodí pro každou příležitost. Chybí jim moderní funkce a alespoň připojení Multipoint bych osobně uvítal. Výdrž baterie je naopak, vzhledem k nízké váze a konstrukci, zcela adekvátní.

Jaký je tedy můj závěr? Sluchátka jsem si užíval asi více, než jsem ochotný si sám přiznat. Mají spoustu chyb, ale pořád jsou to neuvěřitelně zábavná sluchátka, která výrazně těží z přirozenosti svého projevu.

A cena 2 500 Kč? Své první Porta Pro jsem kupoval téměř před 20 lety, v říjnu roku 2005, za nemalých 1 700 Kč. Ano, opravdu jsem doma našel původní stvrzenku. V tomto kontextu se mi dnešní cena nezdá přehnaná.

Jak už jsem zmínil dříve, přímé soupeře bychom hledali jen těžko. Na trhu sice existují okrajové modely jako Roseselsa Distant Mountain, ale Porta Pro jsou dnes skutečným jednorožcem.

Moje doporučení je však jasné: pokud víte, co od nich čekat, a nevadí vám jejich specifika, dost možná si je, stejně jako já, jednou koupíte znovu. Už jen z nostalgie.