Mnoho z vás si jistě projíždělo internet ve snaze najít nějaká sluchátka, která vám budou vyhovovat. Ať už je to při práci, při sportu nebo prostě poslouchání hudby jako koníčka. Výběr je v dnešní době doslova nekonečný.
Dnes se malá sluchátka do uší dělí na dvě hlavní kategorie, mezi kterými lze vybírat. Pokud si nejste jistí tím, co by pro vás bylo to nejlepší, dnešní článek vám může při výběru pomoct. Třeba zjistíte, že kabelová sluchátka nakonec nejsou špatnou alternativou.
Co to je TWS nebo IEM?
Ve své podstatě je to jednoduché. Oboje je totiž zkratka několika slov, akronym. TWS je “True Wireless” a znamená to, že samotná sluchátka nemají žádné kabely. Tím pádem obsahují nějakou elektroniku, baterii, antény, mikrofony, zesilovač, DAC a několik dalších poměrně komplexních součástí. Konstrukce TWS jsou v naprosté většině případů tzv. špunty, tedy sluchátka, která se, alespoň z části, zasouvají do zevního zvukovodu.
Mezi TWS sluchátka se většinou neřadí taková sluchátka, která jsou sice bezdrátová, ale mají kabel mezi sebou, který se většinou dává za krk nebo velká sluchátka s hlavovým mostem. Ta se zkrátka řadí mezi bezdrátová.
Zkratka IEM znamená “In-Ear Monitor”. Zde je už rozlišení trochu složitější. Tento pojem vznikl totiž pro sluchátka, která sloužila primárně hudebníkům při nahrávání nebo koncertování, aby měli tzv. odposlech. Tedy aby slyšeli sami sebe nebo své nástroje kvůli zpětné vazbě.
Časem ale toto označení začalo zahrnovat většinu sluchátek, která se zasouvají do zevního zvukovodu. Konstrukce, na kterou toto označení navazuje, je většinou umístění a vedení kabelu od sluchátka směrem nahoru a kolem ucha. Ale ve své podstatě se tím dají označit jakákoliv drátová sluchátka, která se mohou zasunout do ucha.
Má bezdrát jen výhody?
Trh se poměrně rychle začal uchylovat k tomu, že nabízí pro většinu uživatelů právě tato zcela bezdrátová sluchátka. A ono se není moc čemu divit. Jejich popularita těží hlavně z toho, že nemít kabely je neuvěřitelně pohodlné. To je bod číslo jedna a to hlavní, co dělá TWS tolik populární volbou.
Když ale odhlédnu od tohoto pozitiva, mají TWS sluchátka spíše více negativ. I když to samozřejmě hodně záleží na každém uživateli a jeho způsobu používání sluchátek.
Svoboda je návyková
Bez kabelu můžete nechat notebook, telefon nebo i chytré hodinky na metry daleko a stále se můžete věnovat poslechu. Můžete si sednout do křesla a koukat na film, můžete jít třeba i do jiné místnosti. Nemusíte se nijak omezovat v pohybu při cvičení a nikde se vám nebudou motat nějaké otravné kabely.
ANC a další funkce
Silným bodem je také aktivní odhlučnění, tedy ANC. To nabízí opravdu širokou škálu použití. Nechcete slyšet kolegy v kanceláři? Zapnete si nejsilnější mód ANC. Naopak chcete slyšet všechny poslední drby, přestože máte v uších sluchátka? Zapnete si transparentní mód a uslyšíte všechno. Někdo taková sluchátka používá i na spaní a tam se opravdu do kabelů zamotat nechcete.
Baterie a nabíjení
Jedním z negativ jsou vestavěné baterie. Neustálé nabíjení všech možných myší, klávesnic, notebooků, sluchátek a další domácí elektroniky, nemusí každému úplně vyhovovat. A po pár letech se samozřejmě přihlásí také přirozená degradace kapacity a opravy jsou častokrát drahé nebo úplně nemožné. Ale tak to u komerční elektroniky bohužel bývá.
Více bodů selhání
Dalším bodem je komplexnost celého systému TWS. Jak v samotných sluchátkách, tak v nabíjecím pouzdře, je spousta elektroniky a výbavy, která může kdykoliv zazmatkovat nebo se může prostě rozbít. Asi každý z nás měl někdy něco bezdrátového a ta věc se prostě ne a ne připojit a když se tak stalo, nefungovala správně. Výpadky zvuku mezi sluchátky sice nejsou už tak časté, jako tomu kdysi bývalo, ale rozhodně tu s námi pořád jsou.
Bezdrátový zvuk
Třetím, a pro mě také nejdůležitějším bodem, je pak kvalita zvuku a odezva. Už kvůli tomu, že všechna TWS sluchátka používají nějakou z verzí Bluetooth, nebude reprodukce nikdy tak dobrá, jako s drátem. Ano, vím o kodeku LDAC a ten může výrazně zlepšit kvalitu zvuku, ale na úkor výdrže na jedno nabití. To samozřejmě platí ve chvíli, kdy od sluchátek očekáváte reprodukci na řekněme vyšší úrovni. Pro běžné činnosti do práce, do fitka nebo na cestování, je většinou Bluetooth s lepšími kodeky, jako například apt-X od Qualcommu, dostačující.
Mikrofon není vždy výhra
Mikrofon je ale jedním z mínusů, protože přenos hlasu při volání nebo nahrávání je přes Bluetooth stále ještě hodně nedokonalé i u hodně drahých TWS sluchátek.
Je to opravdu škoda, že tolik bluetooth TWS sluchátek má problémy s tak základní funkcí, jakou je snímání zvuku. Ono je to hodně ovlivněné umístěním sluchátek a mikrofonů, které jsou prostě mimo náš přirozený směr, kterým mluvíme. Je daleko složitější snímat náš hlas od uší, než z kabelu, který je jen pár centimetrů od úst.
IEM - Mnoho negativ, ale…
Segment IEM sluchátek se do značné míry překrývá s klasickými velkými sluchátky, která někteří používáte doma. Konstrukčně na tom nejsou zase tak odlišně, když si člověk odmyslí to, že jedna jsou do uší a druhá na nebo kolem uší.
Nabíjení? Neznáme.
Drátová IEM sluchátka nemusíte nikdy dobíjet. Nemají v sobě většinou žádnou složitou elektroniku, žádné baterie, žádné antény. To vše je v zařízení, které zajišťuje elektrický a zvukový signál, ze kterého hraje hudba.
Univerzálně variabilní výběr
Jednou z dalších výhod kabelových IEM sluchátek je také množství variací. Není složité vybrat opravdu ten správný zvuk pro specifické použití nebo specifický žánr. Variace také platí pro materiály, ze kterých si lze vybírat. Některá jsou celoplastová, některá kovová, některá z průhledných pryskyřic, dokonce dřeva a kombinaci všech zmíněných.
Další variací, kterou lze zmínit, je také technické zpracování měničů, tedy těch malých reproduktorů uvnitř. Může se jednat o klasické dynamické, magnetoplanární a dokonce i piezoelektrické měniče a to vše lze spolu kombinovat. To samozřejmě neznamená, že segment TWS sluchátek takové možnost nenabízí, ale je jich opravdu málo.
Kvalitní mikrofon
Mikrofon bude na kabelu vždy alespoň o kus lepší. Přenos zvuku po drátech umíme už dlouhá desetiletí a ani levná sluchátka s levným mikrofonem nebudou znít v tomto ohledu vyloženě špatně.
Dlouhá životnost
A jednou z největších výhod drátových sluchátek, a tím myslím jak velká domácí, tak malá přenosná IEM, je jejich životnost. Kdo si někdy v minulosti koupil kvalitní drahá sluchátka, řekněme Sennheiser HD600, tak je bude moct používat i po 20 letech. To se vám s TWS nemůže nikdy podařit. A i levnější IEM sluchátka dokáží přežít poměrně dlouhé roky a když se někdy rozbije kabel, tak se dá vyměnit. Dalo by se říct, že investujete i do budoucna, než jen do přítomnosti.
Drátový zvuk
Tento bod byl vlastně to, co odstartovalo vůbec myšlenku sepsat celý článek. Zvuk je po kabelu opravdu vždy lepší. Samozřejmě se najdou výjimky, jako jsou různá exotická IEM s magnetoplanárními měniči, které potřebují hodně “šťávy”, aby hrála dobře a plně využila vlastní potenciál. Tak jako tak je kabel zárukou, že sluchátka budou hrát vždy stejně a vždy alespoň dobře.
A pokud máte třeba i jen lepší USB dongle, dokáží zprostředkovat i Hi-Fi zvuk za velmi malou cenu. Je třeba také zmínit, že pokud se vezmou dvoje sluchátka, jedny IEM a druhé TWS, tak za stejnou cenu dostane téměř vždy lepší zvuk právě u drátových sluchátek.
Ach ten kabel
Na popsání nevýhod by stačilo vlastně jen jedno slovo, ve kterém jsou obsažené všechny neduhy - kabel. Je to nejčastější část sluchátek, která se může rozbít, přetrhat, zlomit, zkroutit a tak dále. Závisí na něm celý přenos zvuku a pokud nedosahuje dobré kvality, může i negativně zvuk ovlivnit. Je náchylný na zatrhávání o oblečení, o hranu stolu a velmi rád se zamotává do klubka, které byste nejraději rozsekli jako slavný Gordický uzel.
Snadno se také může poškodit jack nebo ještě hůře konektor na samotných sluchátkách. Kromě toho také hodně záleží na kvalitě materiálu a povrchu, na tom, jak je kluzký, jestli například obsahuje ovládání hlasitosti, jak dobře přenáší zvuk při tření o oblečení a tak dále a tak dále. Kabel toho má na svědomí opravdu hodně a když na to přijde, celé téma kabelů je poměrně obsáhlé a někdy i docela složité.
Redukce, zesilovače, převaděče…
To je ale další bod, který do značné míry může ovlivňovat kvalitu přehrávaného zvuku. Dobrý DAC/AMP nebo USB dongle jsou další články pomyslného řetězu, kterým musí zvuk procházet. Kvalita použité elektroniky může pozitivně i negativně ovlivňovat to, co posluchač slyší. Na druhou stranu se ale dá se zvukem hýbat směrem k lepšímu a vytáhnout tak z IEM sluchátek ještě více, než jen z obyčejného USB donglu, který jste měli v balení k telefonu.
ANC musíte hledat jinde
Nevýhodou je také to, že kabelová sluchátka zřídkakdy mohou nabídnout aktivní odhlučnění (ANC), transparentní mód a další funkce, které se s touto technologií pojí.
Co si vybrat a proč
Výběr vždy záleží na tom, pro co budou sluchátka určená. Jestli preferujete pohodlí při nošení a nevadí vám nabíjení, jsou TWS sluchátka dobrou volbou. Jejich jednoduché ovládání, absence kabelů a celková volnost při používání je opravdu hodně důležitým parametrem, který dokáže poměrně snadno negovat všechny další vlastnosti, i kdyby byly špatné. Neřešit to, že máte krátký kabel, že se vám zase o něco zadrhnul, že z kabelu tlačí ucho, je hrozně velké plus. Na cvičení a sport a celkové pohodlí při používání, jsou TWS opravdu to nejlepší, co zatím máme.
Na druhé straně ale stojí to, že drátová IEM sluchátka, pokud tedy mají dobrý kabel, budou téměř vždy hrát lépe. A taky je nemusíte nabíjet, ani se starat o to, jestli budete mít dobrý signál. Nehodí se tolik na sportování, ale na aktivní poslech hudby není Bluetooth ještě stále na úrovni kabelového přenosu.
Dokud bude kabel v pořádku, budou sluchátka fungovat téměř neomezeně dlouho. Drahá sluchátka se nevyplatí si kupovat na dva roky, když dokáží vydržet klidně do 10 nebo i více let. Takže jestli vás primárně zajímá kvalita zvuku a co nejdelší doba používání, jsou kabelová IEM sluchátka daleko lepší investicí.
Srovnání různých TWS a IEM
Na webu Geekboy.cz máme už menší sérii recenzí různých TWS sluchátek, takže když budete mít chvíli, můžete do sekce se sluchátky zabrouzdat a přečíst si, jak si stojí.
Bez mučení se přiznám, že za sebe nevidím TWS jako vhodnou volbu pro moje potřeby, ale plně si uvědomuji jejich přínosy pro některé scénáře. A protože se mi doma sešlo něco málo vlastních sluchátek obojího typu, dovolil bych si menší reálné porovnání, které vám může pomoci při výběru. Ty hlavní plusy a mínusy jedné a druhé koncepce jsme si prošli v předchozí kapitole, takže zbývá rozkrýt to, jak si stojí sluchátka zvukem.
QCY T13 ANC vs. TangZu Wan'er
Oboje sluchátka se prodávají za hodně podobnou cenu kolem 500 Kč. Tedy s tím rozdílem, že Tangzu si musíte pořídit v zahraničí (Aliexpress.com nebo HiFiGo.com), kdežto QCY seženete jednoduše a rychleji u nás, což platí pro všechna drátová IEM, která mám aktuálně k dispozici.
Zvukově jsou si poměrně blízká. Oboje mají podobnou tonalitu a zní ve většině případů dostatečně přirozeně. Chybí jim detaily ve výškách i basech a citelně ztrácí na podání prostoru. Tangzu jsou ale vzdušnější a lehčí v projevu, a to dodává zvuku právě ten potřebný prostor.
Oboje jsou ale dobrými soupeři a jeden vyloženě nevyčnívá nad druhým. Takže pak musí rozhodnout výbava. No a u kabelových sluchátek toho moc není. Nic dalšího, než hrát neumí. A QCY mají překvapivě velmi solidní výbavu, dobré ANC a několik dalších funkcí a k tomu skvělou aplikaci. Zde bych si klidně vybral TWS.
Redmi Buds 4 Pro vs. KZ PR2
Dalšími možnými soupeři jsou Redmi Buds 4 Pro, na které si můžete přečíst recenzi u nás na webu, a KZ PR2. Cenová relace kolem 1300 Kč nabízí už daleko lepší zvukovou rozmanitost a hlavně kvalitu. Redmi Buds 4 Pro získaly v rámci TWS sluchátek velmi slušné hodnocení za kterým si stále stojím. Jenže při srovnání s KZ PR2, která používají magnetoplanární měniče. Jejich zvuková charakteristika odpovídá kvalitám, které tato technologie přináší, a takové srovnání začne být rychle jednostranné.
Redmi sází na poměrně vyrovnaný přednes s hůře definovanými výškami a pomalejším basem. KZ na druhé straně naopak tyto charakteristiky kompletně obrací a přináší skvělou porci výšek a jasnější charakter zvuku. A k tomu přidává velmi rychlý a úderný bas, který je musím říct, hodně návykový. Není ho tolik, ale ta bezprostřednost je parádní.
Redmi se ale díky naladění zvuku dají poslouchat na menší hlasitost a déle. KZ jsou pro některé možná až moc zvukově světlá a ostrá. Pro mě osobně jsou KZ PR2 jedním z nejlepších úlovků za poslední roky a nemohu jinak, než si zvolit právě ty.
Xiaomi Buds 4 Pro vs. Ikko OH10
Stejně, jako v předchozím srovnání, jsme nedávno jedna sluchátka otestovali a výsledek si můžete přečíst opět v sekci recenzí zde na webu - recenze Xiaomi Buds 4 Pro.
Xiaomi nedopadla v hodnocení nijak slavně, ale to je právě ten bod, který vám pomůže zjistit, co od sluchátek chcete. Srovnání s Ikko OH10, která se v této chvíli již přestala vyrábět, je založené na vyšší ceně. Oboje sluchátka stála přes 4000 Kč a to je cena, která není už tak úplně přívětivá pro mnoho uživatelů. A vyplatí se přemýšlet nad tím, jestli mi ten nebo onen zvuk bude stačit pro moje potřeby.
Xiaomi volí cestu nejmenšího odporu pro co největší pokrytí prodejů. Jeho ladění je do jisté míry komerční, neurazí, ale také ani nenadchne. Což je jeho největší slabost, nedokáže na první dobrou zajistit ten “wow” efekt. Neberte to ale jen jako špatnou vlastnost, pro spoustu lidí je takový projev naopak příjemný.
A na druhé straně jsou tu Ikko, která si zakládají na silném zvuku do V. Tedy spoustu basů a spoustu výšek. Vokály nezní na Ikko tak dobře, přece jen jsou trochu upozaděné. Ale basy? Tak to je jak přesednout ze Škody Favorit do Audi S8. Ta šťavnatost zvuku a podání subbasů je neuvěřitelně návyková.
Výšek je díky ladění zvuku trochu více, hlavně při vyšších hlasitostech se může projevit jejich pichlavost. Ale celkový projev je velmi přirozený a velmi příjemný pro poslech hudby, ať už je jakkoliv náročná. A navíc jsou kovová s povrchem z titanu a vyšší cena z nich je vidět už na dálku. Na rozdíl od příšerného plastu u Xiaomi. Tohle srovnání je tedy ještě o kus dále, než to předchozí.
Xiaomi prostě nemá co nabídnout, pokud opravdu neprahnete po ANC a jednoduchosti používání díky absenci kabelu. Zvukově jsou Ikko dospělá sluchátka, kterými se posunute na zcela jinou úroveň. Na druhou stranu si neodpustím kritiku kabelu, který Ikko dodává. I když mám v šuplíku sluchátka za doslova stokoruny, nikdo nemá tak příšerný kabel, jako právě Ikko. Ale kabel se dá vyměnit v řádech sekund za lepší.
Bezdrát z drátu? Máme možnosti.
Pokud vás text přiměl k tomu, přemýšlet nad kabelovými sluchátky, ale ta bezdrátovost je přece jen jednou z hlavních priorit, můžete se podívat například na nějaké bezdrátové adaptéry. Většina moderních IEM sluchátek má možnost výměnného kabelu a právě tento konektor lze pak využít k připojení různých adaptérů.
Jejich nošení není tak jednoduché, jako TWS sluchátka a ani tak vybavené, ale i ta možnost udělat si ze svých IEM sluchátek zcela bezdrátová není k zahození.
Doma v šuplíku jsem našel dva bezdrátové adaptéry od KZ, která jsem jeden čas poměrně dost používal. Prvním z nich je adaptér “KZ Bluetooth 5.0 Cable”, který má delší kabel mezi sluchátky, ovládání a baterii a dá se použít jako klasická sportovní sluchátka. Není to moc pohodlné, ale jsou tací, kteří mají tento typ raději.
Tím druhým je novější typ bezdrátových adaptérů KZ AZ09, který z IEM sluchátek udělá (téměř) plnohodnotná TWS sluchátka. Adaptér se sluchátkem se nosí stejně, jako lékařská naslouchátka pro špatně slyšící. Modul je ukrytý za uchem a nevadí při pohybu.
Pak je tu ještě jedna možnost, jak si udělat z drátových sluchátek tak napůl bezdrátová. A tím jsou takové malé krabičky, do kterých se připojí kabel od sluchátek a signál k nim putuje bezdrátově například z telefonu. Je to řešení na půli cesty, ale nabízí skvělou výbavu a většinou dobrou výdrž na jedno nabití. Příkladem budiž například Qudelix 5K nebo FiiO BTR5 2021. Kromě toho, že jsou oba dva alternativou k bezdrátovým sluchátkům, je lze použít také jako plnohodnotný DAC/AMP k počítači.
Má smysl se vrátit k drátu?
Tenhle odstavec bude z větší části jen můj vlastní náhled na problematiku, takže pokud byste nesouhlasili, rád si přečtu váš příspěvek dole v diskuzi.
Tématu sluchátek se věnuji už pár let a prošel jsem si všemi pomyslnými pozicemi. Tedy zkoušením a testováním různých levných sluchátek, dražších sluchátek až po návštěvy výstav a různých audio obchodů, abych si poslechl nejrůznější sluchátka. Změnou kvality lokálních souborů od klasických MP3 128 kb/s na nějaký DSD nebo FLAC a také přechodu ze Spotify na Tidal a několika dalšími změnami.
A čím víc do problematiky vidím, tím víc ve mě roste nutkání zůstat u drátových sluchátek. Ptáte se proč být omotaný kabely, když to umíme stejně dobře bez nich? To je právě ten bod, se kterým nesouhlasím. Drát bude zatím vždy lepší pro přenos zvuku, než Bluetooth.
Ano, máme tu takové bezdrátové velikány, jako je Focal Bathys. S velkou pravděpodobností nejlepší bezdrátová sluchátka, která si můžete koupit a která hrají i přes zmíněné Bluetooth opravdu skvěle. Na to, že se Focal vlastně dostal ke sluchátkům tak nějak náhodou před pár lety, se zasloužili nemalou měrou o znatelné zlepšení celého high-end segmentu.
Tahle odbočka k velkým sluchátkům mě ale přivádí k dalšímu bodu a tím jsou levná TWS sluchátka. Ta se zatím prostě nemohou rovnat kvalitou ani s Focal Bathys ani s žádným alespoň průměrně kvalitním drátovým přenosem. Samozřejmě vím, že tu máme díky Sony kodek LDAC pro co nejlepší přenos dat, ale ani ten se téměř nikdy nedostane k avizovaným 990 kbps při 24 bit/96 kHz, protože všechny ty interference z okolí mu to nedovolí.
Při testování se nakonec zjistilo, že všechny ty okolní signály a překážky, většinou vyústí v přenosovou rychlost zhruba s poloviční kvalitou. A to se vám s kabelem nestane. Pokud máte kvalitní kontakt, dobrý kabel a dostatečně dobrý zdroj, tak budou drátová IEM sluchátka hrát vždycky dobře.
A tím se dostávám konečně k meritu celé kapitoly. Proč opouštíme kvalitní zvuk, který nám dokáží drátová IEM sluchátka dokáží zprostředkovat. Nemalou měrou se na tom podílí ten pocit svobody, který se s bezdrátovými sluchátky pojí. Dalším bodem bude rozšíření streamovacích služeb, předně Spotify, které jsem právě kvůli nižší kvalitě zvuku poměrně záhy opustil. I když vím, že to tak jednoduché není, protože znám několik lidí, kteří ten rozdíl neslyší. A je jim úplně jedno, jestli poslouchají sluchátka za 500 Kč nebo 12 000 Kč, která jsou svými vlastnosti natolik rozdílná, že do větších extrémů se nedá snad ani vejít.
Je to jen moje utopická myšlenka a vím, že nemá smysl nad ní nějak extra přemýšlet, ale kdybychom se vrátili zpět k tomu, co je kvalitní a dlouhodobé, byl bych raději. Než se brodit po kolena omezením bezdrátového přenosu, nekvalitními plasty a krátkou životností. Tak jak to u TWS sluchátek bohužel je. A to se netýká jen sluchátek, ale také hodinek a dalších věcí s podobným charakterem.
Závěr
Dnešní porovnání nemá vítěze ani poražené. Každý typ a každá konstrukce sluchátek má své použití a své výhody a nevýhody. A ne každý musí nutně vidět do této problematiky a co vlastně potřebuje nebo co má třeba očekávat.
Ale jedno je celkem jasné, pokud jdete čistě po zvukové kvalitě, IEM s kabelem je tou lepší možností. Jestli vám na tom zase tolik nesejde, TWS jsou extrémně pohodlná a nabízí více funkcí. A pak záleží jen na vás, kam s nákupem sluchátek míříte a co s nimi budete nejčastěji dělat
O tématu sluchátek by se dalo psát ještě mnoho stránek, protože cokoliv kolem audia je příslovečná “králičí nora”, která má dno opravdu velmi hluboko a její cesty jsou velmi rozmanité. Snad všem čtenářům tento článek pomůže k lepšímu výběru při rozhodování jaká sluchátka si koupit.
