Logitech G Pro X Superlight 2 - Myš profesionálních hráčů? (Recenze)

Jsou to téměř tři roky od toho, co Logitech vydal jednu z nejúspěšnějších herních myší, která se kdy prodávala.

Logitech G Pro X Superlight 2 je jejím přímým nástupcem, respektive updatovanou verzí pro rok 2023. Vyplatí se koupě novější iterace, nebo je změn příliš málo? To se dozvíte v naší recenzi Logitech G Pro X Superlight 2.

Tvar a váha

7,8/10

Zpracování

5,8/10

Senzor

8,5/10

Výdrž

8,1/10

Cena

3,9/10

od 2 697 Kč

Balení

Bytelná černá krabička obsahuje příslušenství v podobě hodně základního návodu, USB donglu, redukce z USB-A do USB-C, náhradního víčka s PTFE kluzákem, set nalepovacích gripů a USB kabel. Ten je bohužel celkem obyčejný a pogumovaný, typově hodně podobný tomu, jakým si nabíjíte telefon nebo další elektroniku. Špatně klouže po povrchu, je tuhý a neohebný.

Logitech dříve používal paracord kabel, který je lehčí a ohebnější než standardní kabel. Vzhledem k ekologii se ale firma rozhodla do balení přidávat jen kabel potažený plastem, který je z 97% recyklovaného materiálu. Tady nechám na vašem zvážení, zda preferujete udržitelnost či uživatelskou zkušenost.

Mezi listy záruční brožurky jsem ale našel zajímavou infografiku a to jak myš rozdělat a vyndat její baterii za účelem recyklace. Takovou věc vidím u konzumní elektroniky asi prvně. Chválím.

Design myši

Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Původní Logitech G Pro X Superlight je totožná s novější G Pro X Superlight 2. Jejich tvar, materiály a rozložení jsou opravdu ty samé a na první pohled je nejde odlišit. Jen nepatrně se zmenšila váha z 63 gramů na 60 gramů. To hlavní, co se ale změnilo, je totiž ukryté pod krytem myši uvnitř. Novější model dostal trochu lepší konstrukci, nové vnitřnosti a také konečně USB-C konektor.

Tvarově se jedná o myš, která jde s naprosto jasnou vizí takříkajíc “na jistotu”. Je univerzální pro většinu úchopů a dokáže pokrýt i poměrně velké spektrum velikosti rukou. Po stranách má lehké vybrání a její nejvyšší bod je zhruba uprostřed a díky zakulacení hlavních tlačítek, lze položit prsty přímo na povrch.

Kolečko i všechna tlačítka jsou také na těch samých místech. Všechna tlačítka jsou dobře umístěná a nebudete je muset hledat. Kolečko je opět průhledné ze strany, za ním je malá notifikační LED.

Malé změny se odehrály na spodku myši a to hlavně ve tvaru zadního kluzáku, který nově není zakulacený, ale je spíše zarovnaný. Pod magnetickým krytem je stále místo pro uchování USB donglu, byť má vybrání uvnitř trochu jiný tvar. Dole je také posuvné zapínací tlačítko a senzor, který je přesně uprostřed myši.

Hlavní změnou je tedy použití USB-C konektoru, který už nemá kolem sebe typické vybrání pro speciálně tvarovaný kabel, jako to bylo u předchozí verze myši. Použití USB-C je fajn, byť by tento konektor měl být už v předchozí myši a ne si to nechat až jako “horkou novinku” o pár let později.

Rozměry a váha myši jsou 125 x 63,5 x 40 mm a 60 gramů.

Zpracování a tlačítka

Ze všeho nejdřív bych popsal novinky, které se odlišují od původní verze a teprve pak se vrhnul na další “duhy a neduhy”.

Novinka dostala pár nových hlavních tlačítek a rotační encoder na kolečku. A překvapivě to je velký rozdíl, který zaregistrujete při prvním kliknutí. Hlavní tlačítka mají daleko jasnější a ostřejší klik, který je doprovázený trochu delší drahou zmáčknutí. Tlačítka jsou také těžší, takže je potřeba vyvinou větší sílu pro zmáčknutí. Nebojte, nebudete muset “zvedat železo v gymu”, abyste s myší mohli pracovat. Ale proti původní verzi je to, alespoň pro mě, obrovský krok dopředu.

Tlačítka jsou opravdu skvělá na práci i na hraní. Na druhou stranu jsem také slyšel několik uživatelů, že měli raději ty staré, protože se aktivují menším tlakem a je jednodušší s nimi provádět extrémně rychlé klikání za sebou, například v FPS hrách. Takže záleží na vás, jestli máte raději to nebo ono.

Kolečko je oproti původní verzi tišší a má mělčí přechody mezi jednotlivými zarážkami chodu. Původní verze má lepší oddělení jednotlivých kroků a pro hraní je za mně lepší mít právě tu odezvu pod prsty. Opět, osobní preference, stejně jako u hlavních tlačítek.

Boční tlačítka už u původní verze nebyla skvělá a u té novější je to to samé. S tím rozdílem, že moje kopie má problém s tlačítkem “zpět”. Tedy to, co je blíž dlani. Přestože nahlas klikne, tak se nic neděje. Příkaz neprojde dál a je potřeba tlačítko více zamáčknout. Teprve pak se kliknutí provede. Tlačítka mají měkký chod s měkkým dopadem a nedosahují takové kvality, jakou by si zasloužila.

Hlavní tlačítka mají trochu vůli do strany, ale samo od sebe nic neviklá. “Post-” i “pre-” travel je zcela minimální, takže tlačítka mají jistou a jasnou hmatovou odezvu. Přesně takovou, jakou má herní myš mít.

Použitý plast má jemnou strukturu, není úplně hladký, ale také není hrubý. Povrch trochu připomíná nějaký typ pogumování, ale jedná se naštěstí pouze o úpravu samotného plastu. Takže se nemusíte bát, že by myš po pár letech byla ošoupaná a lepkavá, jak se to právě s pogumováním stává. Můj šálek kávy to sice není, ale je to fajn povrch.

Konstrukce těla myši je ale skvělá a i když se pěkně zmáčkne nebo zkroutí, nevydá ani hlásku, přestože váží pouze 60 gramů. Na druhou stranu, na trhu je nemálo myší, které mají nižší váhu a vzhledem k tomu, že se jedná o druhou iteraci, bych čekal alespoň o pár gramů nižší váhu.

Výbava a hardware

Nejen, že myš dostala nová tlačítka, ale také nejnovější senzor přímo z dílny Logitechu.

Tlačítka jsou nově hybridní opto-mechanická. Nejedná se o nějakou novinku, Razer tento typ spínačů používá už nějakou dobu. Nicméně je dobře, že se i Logitech přidává s touto technologií.

Její výhody jsou převážně v tom, že má nižší latence a netrpí na samovolná kliknutí a nemá žádný debounce. Což je vlastně fyzická vlastnost každého čistě mechanického spínače, který má klasickou konstrukci z kovových kontaktů.

Jejich drobnou nevýhodou je ale vyšší spotřeba energie, proti mechanickým spínačům, protože infračervená dioda musí vysílat paprsek po celou dobu, co je v myš v provozu. Ale o to se Logitech postaral a v nastavení se dá zvolit, zda chcete používat hybridní režim nebo čistě optický. Logitech nazývá tuto technologii spínačů “Lightforce Switches”.

Nový senzor, který si v Logitechu vyrobili na základech předchozího Logitech HERO, je Logitech HERO 2. Papírově se jedná samozřejmě o pěkný upgrade. Zvládá 100 - 32 000 DPI, maximální rychlost zvládá až na hranici 500 ips a ve výchozím nastavení nemá žádné pomocné filtrování ani smoothing. To je zjemňování pohybu kurzoru pomocí dopočítávání dráhy a jejího uhlazení. Což jsou pro gaming nechtěné technologie.

Response time je výrobcem nastavený na 2000 Hz. Ano, Razer má až 8000 Hz, ale opravdu tohle někdo pozná? Válka čísel je tu stále s námi, takže si můžeme zaškrtnout jedno virtuální mínus (ve velkých uvozovkách). Zlepšení odezvy přinese vyší obnovovací frekvence minimální.

Pokud bych měl srovnat původní senzor HERO a nejnovější HERO 2, reálně nejsem s to poznat jakýkoliv rozdíl. Ať jsem se snažil jak jsem chtěl, obě myši na mě působí naprosto totožně. Je samozřejmě možné, že profesionální uživatelé a hráči budou schopni říct, jestli jeden nebo druhý lepší, ale pro běžné hráče si myslím, že jsou oba dva vlastně svými schopnosti dokonalé. Rozdíl mezi response time nastaveným na 1000 Hz u starší myši a 2000 Hz u novější, je opět spíše mimo moje schopnosti vnímání.

Ani novější verze myši ale nedostala podporu bluetooth. Což na jednu stranu chápu, je to čistě herní myš, ale konkurence v podobě Asus nebo Razer i takové myši dokáže bluetooth vybavit. Přece jen ne každý musí hrát celý den a na nějakou tu lehčí office práci by se ušetření baterie hodilo. Bluetooth je úspornější. Zbývá nám tedy drátové připojení přes USB-C a nebo bezdrátové připojení Lightspeed, které operuje přes 2,4 Ghz. Logitech také v návodu popisuje, že by USB dongle neměl být od myší dále než 20 cm, a bez jakýchkoliv překážek. Rychlý bezdrátový přenos má stále svá specifika.

Praktické používání

Myš jsem používal jako svou hlavní jak v práci, tak posléze i na odpolední hraní. Od Cyberpunk 2077, přes Starfield až po Apex Legends. Kromě toho, co jsem výše popisoval negativa v podobě špatného tlačítka zpět nebo mělčích kroků kolečka, jsem neměl s myší opravdu žádné problémy. Probouzení ze spánku je rychlé, myš netrpí na žádné odpojování, nebo přeskakování kurzoru. Všechny povrchy snímala vždy skvěle a bylo jedno, zda jsem zkoušel dřevo, měkkou i tvrdou podložku pod myš, stůl a další.

Ergonomie je samozřejmě velmi osobní záležitost a i když není Logitech G Pro X Superlight 2 tak úplně pro mé ruce, neměl jsem při používání pocit, že bych potřeboval myš nějak urychleně měnit. Práce i hraní mi s ní šlo dobře.

Vlastně jediná věc, kterou bych na myši rád viděl, je nějaký přepínač DPI. I kdyby byl někde na spodku myši. Přepínání DPI pouze v softwaru mě otravuje. Není nic jednoduššího, než jen kliknout na dedikované tlačítko (nebo ani nemusí být dedikované, ale může se jednat o nějakou kombinaci) a přejít z režimu desktop na režim gaming.

A pak tu máme jeden takový neduh, na který jsem přišel poměrně záhy při používání. Kluzáky na spodu myši jsou totiž velmi tenké a jsou ohraničené takovým drobným vyvýšením kolem místa, kde jsou nalepené. A díky tomu, že dře nějaká část myši o podložku, se myš nepohybuje úplně hladce po podložce. A navíc je kvůli tomu dost hlučná.

Dělá to jak předchozí model, který je na tom ještě hůře, tak ten novější. Zkoušel jsem myši i na různých podložkách, od laciných z Aliexpressu, až po kvalitní ASUS ROG Hone Ace. Při porovnání s Glorious Model O Wireless nebo Asus ROG Harpe Ace je to znatelný posun k horšímu v případě Logitechu.

Vlastně nemám ani moc co dalšího dodávat, protože další mínusy jsou už spíše konstrukční neduh myši, než nějaký problém při používání.

Software a nastavení myši

O softwarovou stránku věci se stará starý známý Logitech G Hub, který si můžete stáhnout rovnou na webu Logitech.com. V době testování myši jsem dostal přístup k novinářské verzi G Hubu, která není veřejně přístupná, takže je možné, že se ještě některé položky trochu změní. Ve chvíli vydání myši je její podpora v normální verzi softwaru samozřejmostí.

Sám jsem měl myš od Logitechu zhruba před 4 lety, slavnou G502 Hero, a G Hub se od té doby výrazně změnil. UI je relativně přístupné, ale mezi přehledné bych jej asi stěží zařadil. Naštěstí se v takovém programu bude běžný uživatel pohybovat jen málo a pro zkušené to zase takový problém není.

G Hub nabízí k nastavení všechno, na co jsme si za léta zvykli nejen u Logitechu, ale také u konkurence. Drobnosti v podobě Lift-off vzdálenosti, nastavení citlivosti pro každou hru nebo program samostatně, frekvence odezvy jak pro drátové, tak bezdrátové připojení v rozmezí 125 až 2000 Hz, možnost změny funkce jednotlivých tlačítek a pár dalších drobností.

Logitech také nabízí funkci G-Shift, kdy uživatel může nabindovat jednotlivá tlačítka na další funkce. Bohužel se mi ale nepodařilo nastavit myš tak, abych mohl používat nějaké kombinace. Například tlačítko Vzad + zmáčknutí kolečka pro změnu DPI a podobné. Tak to kdysi měl Razer a používal jsem to velmi rád.

Nastavení optických spínačů je samostatné záložce pod ozubeným kolečkem, spolu informacemi o firmware a důležitými informacemi o stavu baterie. Asi to bude znít jako malichernost, ale raději bych viděl trochu lepší strukturu. Například vše pod profilem po kliknutím na myš, se záložkami pro jednotlivé agendy, jako je baterie, profily, citlivost, aktualizace a další. Ale to je drobnost.

Někomu může ale chybět například angle snaping (často překládáno jako Ladění úhlu) nebo manuální nastavení zrychlení a zpomalení kurzoru. Stejně jako nastavení LED, které také chybí.

Co mi chybělo podstatně více, tak je nastavení probouzení a stavu spánku. Tedy ne, že by Logitech nastavil myš špatně, výdrž má výbornou, ale přece jen by mě větší kontrola potěšila.

Uživatel má také možnost nakalibrovat si senzor podle jiné myši. Stačí mít obě myši připojené k jednomu PC, nastavené na jednotné DPI a spustit test. Logitech posléze vyhodnotí DPI a upraví jeho deviace. V mém případě to bylo zhruba 1% oproti mé stávající Asus Harpe Ace.

Fajn je také možnost nechat vybrat uživatele, jestli chce používat nastavení z interní paměti myši, nebo běžícího programu v PC.

Baterie a výdrž

Logitech je dobře známý tím, že jsou jeho myši technologicky vyspělé a výdrž na baterii je jedna z jeho hodně silných zbraní. V předchozí verzi Logitech G Pro X Superlight byla výdrž téměř 70 hodin a pro novější model má výrobce v rukávu ještě o něco více hodin.

90 hodin výdrže na jedno nabití je pro takovou herní myš, jakou je Logitech G Pro X Superlight 2, opravdu skvělá hodnota. I když jsem ji používal s nastavením 1000 Hz odezvy každý den minimálně 8 hodin v práci a poté několik hodin při hraní nebo používání PC, nemusel jsem myš nabíjet dřív, než jednou za 12-14 dní. To je znamenitý výsledek. Jasně, není to office myš, co vydrží na jednu AA baterii tři roky, ale vzhledem k celkem nízké váze, použitím optickým spínačů a celkové vybavenosti je to výsledek vynikající.

Závěrečné zhodnocení

Herní ambice předchozího modelu myši od Logitechu se zastavily až na pomyslném Olympu. Jedná se o nástroj profesionálních hráčů a má zdaleka největší zastoupení mezi hráči FPS žánru. Pokud ale nejste profesionál a vaše ambice jsou trochu více při zemi, má Logitech G Pro X Superlight 2 přece jen několik drobností, které mi testování neulehčovaly.

V první řadě je to celková nedokonalost. Ať už se jedná o boční tlačítka, která bych toleroval u nějaké office myši a i tam bych měl dost problém s tím, že jedno tlačítko nekliká správně. Nebo celkově horší kolečko, špatné kluzáky a také nemožnost přepínání DPI přímo na myši. Absence bluetooth je u takové myši spíše drobnost, ale na druhou stranu, konkurence to umí.

Váha 60 gramů není samozřejmě špatná, naopak. Ale opět, konkurence na tom dokáže být lépe viz například Asus ROG Harpe Ace nebo FinalMouse.

Logitech se ale opravdu předvedl ve výdrži na jedno nabití, ta je mezi herními myšmi vynikající. Levé i pravé tlačítko mají skvělou jak hmatovou, tak zvukovou odezvu. Myš je lehká a ergonomicky univerzální a povedená. G Hub také rozhodně patří k tomu lepšímu software, co jsem za posledních pár let používal. USB-C ale do plusů dávat nechci. To je něco, co beru v roce 2023 jako naprostou samozřejmost.

Pokud máte předchozí verzi myši od Logitechu, na novější vás nečeká nic, za co by stálo dát tak obrovskou sumu, jakou myš stojí. Přece jen oficiální cena 3 799 Kč je určená jen pro opravdové fajnšmekry. Takže jestli máte choutky upgradovat, zkuste se nejdřív podívat ke konkurenci, není zase tak malá, jak by se mohlo zdát. Pro špičkové hráče jsou tu připraveni rivalové, jako je Xtrfy MZ1, Pulsar X2 Endgame Gear XM2w nebo již zmíněná ROG Harpe Ace.

A jestli chcete myš novou, zkuste to nejprve taky. Leda byste měli k Logitechu speciální vztah nebo jste měli příslušenství od jedné značky pro jednodušší správu. Jasně, za špičkové vnitřnosti a léty prověřenou ergonomii se prostě platí, ale i tak se mi zdá nastavená cena velmi vysoká. Obzvláště, když v některých ohledech ztrácí za konkurencí.